Ve větru

Vítr mi fouká do vlasů,
vzpomínky roztrhává,
mé tělo ovívá,
mou mysl kolébá.

Neustále hledám spásu,
jsem ztracená,
dívka podivná,
na lidi nevlídná.

Ve větru mi víří vlasy,
slzy se rozpouští,
přátelé mě opouští,
a osud zkouší.

Co já budu dělat asi,
v bytě prázdném,
světě spásném,
kostýmu krásném.

Nikdo neuvěří slova má,
o krutosti,
o spásnosti,
o neštěstí.

Chtěla jsem být tvá,
ty zrádče,
ty zbabělče,
ty krkavče!