Tátovi

Ten čas táto už je dávno pryč,
mnoha pravdám dal jsi klíč.
Otvírám je a z nich cítím zas,
ten nádhernej starej čas,
co sblížil a spojil nás.

Ten čas vášnivýho hádání,
plnej dojmů, hledání.
Můj čas velkejch válek s hloupostí,
když říkals mi s noblesou,
ty hádky ať k šípu jdou.

Ty hádky ať si k šípu jdou,
ty války co v nás jsou.
Jsou nicotný a malicherný,
žabo myší války.

Ty války s vlastní závistí,
jen spánek chtěj ti krást.
Tak hloupoučký, co po nás jdou,
co slídí po duších.
Přešels táto s noblesou.

Co jsi tenkrát tím vším říct mi chtěls,
až teď chápu bohužel.
Proto mám teď s tebou vážnou řeč,
chci vrátit ten dobrej čas,
co sblížil a spojil nás.

Ty hádky ať si.....
.......žabo myší války.

Škoda jen, že tu nejsi táto,
slova tvý cením víc než zlato,
chtěl bych ti aspoň píseň za to,
tuhle píseň dát.

Ty hádky ať si......
.....žabo myší války.

Ty války z vlastní.....
.....táto s noblesou.

Přešels táto s noblesou.