Texty písní F0RT MIN0R Kenji

Kenji

Zobrazit překlad písně ›

Skrýt překlad písně ›

My father came from Japan in 1905
He was 15 when he immigrated from Japan
He, he... he worked until he was able to buy this patch
And build a store

Let me tell you the story in the form of a dream,
I don't know why I have to tell it but I know what it means,
Close your eyes, just picture the scene,
As I paint it for you, it was World War II,
When this man named Kenji woke up,
Ken was not a soldier,
He was just a man with a family who owned a store in LA,
That day, he crawled out of bed like he always did,
Bacon and eggs with wife and kids,
He lived on the second floor of a little store he ran,
He moved to LA from Japan,
They called him 'Immigrant,'
In Japanese, he'd say he was called "Esay,"
That meant 'First Generation In The United States,'
When everyone was afraid of the Germans, afraid of the Japs,
But most of all afraid of a homeland attack,
And that morning when Ken went out on the doormat,
His world went black 'cause,
Right there; front page news,
Three weeks before 1942,
"Pearl Harbour's Been Bombed And The Japs Are Comin',"
Pictures of soldiers dyin' and runnin',
Ken knew what it would lead to,
Just like he guessed, the President said,
"The evil Japanese in our home country will be locked away,"
They gave Ken, a couple of days,
To get his whole life packed in two bags,
Just two bags, couldn't even pack his clothes,
Some folks didn't even have a suitcase, to pack anything in,
So two trash bags was all they gave them,
When the kids asked mum "Where are we goin'?"
Nobody even knew what to say to them,
Ken didn't wanna lie, he said "The US is lookin' for spies,
So we have to live in a place called Mandinar,
Where a lot of Japanese people are,"
Stop it don't look at the gunmen,
You don't wanna get the soldiers wonderin',
If you gonna run or not,
'Cause if you run then you might get shot,
Other than that try not to think about it,
Try not to worry 'bout it; bein' so crowded,
Someday we'll get out, someday, someday.

As soon as war broke out
The G.I came and they just come to the house and
"You have to come"
"All the Japanese have to go"
They took Mr. Lee
People didn't understand
Why did they have to take him?
Because he's an innocent labourer

So now they're in a town with soldiers surroundin' them,
Every day, every night look down at them,
From watch towers up on the wall,
Ken couldn't really hate them at all;
They were just doin' their job and,
He wasn't gonna make any problems,
He had a little garden with vegetables and fruits that,
He gave to the troops in a basket his wife made,
But in the back of his mind, he wanted his families life saved,
Prisoners of war in their own damn country,
What for?
Time passed in the prison town,
He wanted them to live it down when they were free,
The only way out was joinin' the army,
And supposedly, some men went out for the army, signed on,
And ended up flyin' to Japan with a bomb,
That 15 kilotonne blast, put an end to the war pretty fast,
Two cities were blown to bits; the end of the war came quick,
Ken got out, big hopes of a normal life, with his kids and his wife,
But, when they got back to their home,
What they saw made them feel so alone,
These people had trashed every room,
Smashed in the windows and bashed in the doors,
Written on the walls and the floor,
"Japs not welcome anymore."
And Kenji dropped both of his bags at his sides and just stood outside,
He, looked at his wife without words to say,
She looked back at him wiped the tears away,
And, said "Someday we'll be okay, someday,"
Now the names have been changed, but the story's true,
My family was locked up back in '42,
My family was there it was dark and damp,
And they called it an internment camp

When we first got back from camp... uhh
It was... pretty... pretty bad

I, I remember my husband said
"Are we gonna stay 'til last?"
Then my husband died before they close the camp
Můj otec přišel z Japonska v roce 1905
Bylo mu 15 když emigroval z Japonska
On, on…on pracoval tolik, že si pak mohl koupit tohle místo a postavit si krámek

Nechte mě vyprávět vám příběh ve formě snu
Nevím proč to vyprávím,ale vím co to znamená
Zavřete oči, představte si prostředí
Abych vám to přiblížil, byla druhá světová válka
Když se muž jménem Kenji vzbudil
Ken nebyl voják
Byl jenom muž s rodinou, který měl krámek v LA
Toho dne, vstal z postele jako každý den
Slanina a vajíčka se ženou a dětmi
Žil v druhém patře malého krámku
On se přestěhoval z Japonska do LA
Říkali mu přistěhovalec
V japonštině to je 'Esay'
To znamená 'První generace ve spojených státech'
Všichni se báli němců, báli se japonců
ale víc se báli útoku ve státě
A to ráno, když vyšel Ken ven
Jeho svět potěmněl
Přímo tam, na titulní stránce novin
Tři týdny před r. 1942
"Pearl Harbour je bombardován a japonci přicházejí"
Obrázky umírajících a prchajících vojáků
Ken věděl, k čemu se schyluje
A stejně jako přepovídal, prezident řekl:
"Zlý Japonci v naší zemi půjdou pod zámek."
Dali Kenovi jenom pár dní,
aby si zbalil celý svůj život do dvou tašek
Jenom dvě tašky, nemohl si zbalit oblečení
Někteří neměli kufr, aby si mohli zbalit věci
Tak jim dali dva pytle na odpadky.
Když se děti ptaly matky "Kam jdeme?"
Nikdo nevědel co jim odpovědět
Ken nechtěl lhát, řekl "US hledá špiony,
tak teď budeme muste žít na místě Mandinar
kde je spoustu dalších Japonců"
Přestaň nedívj se na toho vojáka
Nechceš, aby se vojáci začali zajímat o to,
jestli se chystáš utéct nebo ne
Protože když utečeš, zastřelí tě
Radši na tohle nebudeme myslet
Snažit se nebát, zůstaneme všichni spolu
Jednou se odtud dostaneme, jednou, jednou.

Brzy když válka vypukla
G.I přišli, prostě přišli do domu a
"Musíte jít"
"Všichni Japonci musí jít"
Vzali pana Lee
Lidi tomu nerozuměli
Proč ho vzali?
Protože on byl jenom nevinný dělník.

Tak teď byli ve měste obklopeni vojáky
Každý den, každou noc na ně dohlíželi
ze strážných věží nahoře na zdi
Ken je nemohl nenávidět
Oni jenom dělali svou práci
Nechtěl dělat problémy
Měl malou zahrádku se zeleninou a ovocem, které dával vojákům v koších, které dělala jeho žena
ale v hlouby jeho mysli, chtěl zachránit svou rodinu
Váleční zajatci v jejich vlastní zatracené zemi
Za co?
Čas plynul ve vězeňském městě
Chtěl, aby všichni přežili, až se dostanou na svobodu
Jediná cesta ven,byla přidat se k armádě
A nějaký muž přidal k armádě, zapsal se
a nakonec letěl s bombou do Japonska
Ten 15 tisíc tunový výbuch ukončil válku pěkně rychle
Dvě města byla zničena na kousky, konec války přišel rychle
Ken se dostal ven s velkými nadějemi na normální život se svou ženou a dětmi
Ale když se vrátili zpátky do jejich domu
To co viděli, cítili se sami
Ti lidé jim zdemolovali každý pokoj
Rozmlátili okna a vykopali dveře
Napsali na stěny a na podlahu
"Japonci už nejsou vítáni"
Kenji upustil tašky, a zůstal stát venku
On, podíval se na svou a neměl jí co říct
Ona se na něj podívala, utřela mu slzy
a řekla "Jednou to bude v pořádku, jednou,"
Tady byla jména změněna ale příběh je pravdivý
Moje rodina byla pod zámkem v r.1942
Moje rodina byla tam, byla tam tma a vlhko
a říkali tomu internátní tábor

Kdžy jsme se poprvé vrátili z tábora... uhh
Bylo to... pěkně.. pěkně zlý

Já,já si pamatuju můj manžel řekl
"Budeme tady navždy?"
Potom můj manžel zemřel, předtím než zavřeli tábor
Interpreti podle abecedy Písničky podle abecedy